Vojenská historie Akena začíná 22. dubna 1920, kdy císařská armáda otevřela dělostřeleckou sekci své letecké školy na pláni poblíž Ise. V roce 1921 se stala pobočkou školy a 24. května 1924 nezávislou armádní leteckou školou Akeno, jejímž úkolem bylo vzdělávat armádní stíhací piloty. Následující rok se armádní letectvo stalo Armádním leteckým sborem, složkou rovnocennou pěchotě a dělostřelectvu.

Během 30. let 20. století a války v Číně Akeno cvičilo muže, kteří létali na armádních stíhačkách; do roku 1941 mělo armádní letectvo podle Wikipedie asi 1 500 bojových letadel. V červnu 1944, když se válka obrátila proti Japonsku, byla škola reorganizována na leteckou výcvikovou divizi Akeno. Válečné výsledky školy a účast jejích absolventů ve speciální útočné kampani v roce 1945 nejsou v dostupných zdrojích podrobně popsány a spíše jsou vynechány než dohadovány.

Japonské vojenské létání bylo obnoveno v roce 1952. V roce 1952 byla v Hamamatsu otevřena letecká škola Národních bezpečnostních sil, která byla od roku 1933 primární leteckou školou Císařské armády a v témže roce byla vrácena do Japonska. 1. července 1954, kdy byly vytvořeny Síly sebeobrany, se stala leteckou školou GSDF a sdílela Hamamatsu s novými Vzdušnými silami sebeobrany.

Mezi 15. červencem a 30. srpnem 1955 se škola GSDF přestěhovala do Akena a tábor Akeno byl otevřen 1. srpna 1955. Škola rozrostla pobočky: jednu v Kasumigauře pro výcvik údržby a komunikace a jednu v Kita-Utsunomiya od roku 1973 pro letecký výcvik. Dne 18. ledna 1962 se z Yao přestěhovala 10. letecká letka a 27. března 2001 zde byla znovu zformována letecká experimentální letka.

Anglická Wikipedie uvádí téměř všechny typy vrtulníků GSDF v Akenu: Bell AH-1S Cobras, Bell UH-1J, Kawasaki OH-1 a OH-6D Scouts, CH-47J/JA Chinooky, UH-60 a cvičné vrtulníky Enstrom TH-480. Tato kombinace odráží práci školy: základní výcvik rotačních křídel na lehkých vrtulnících a následná přeškolení na typy, které budou piloti létat v jejich jednotkách.

AH-1S je srdcem bojové role školy Akeno. Společnost Fuji jich v letech 1984 až 2000 vyrobila na základě licence 89 a v táboře sídlí 5. protitanková vrtulníková letka, jedna z pěti zformovaných v letech 1986 až 1992 a v roce 2021 přejmenovaných na bojové vrtulníkové letky. Školní tým Akeno Rainbow vystavuje OH-6D a AH-1S na dnech otevřených dveří.

K 31. březnu 2024 mělo GSDF k dispozici 292 vrtulníků: 40 protitankových, 12 bojových, 49 transportních, 37 pozorovacích a 154 užitkových, plus 14 překlopných rotorů a osm letadel s pevnými křídly, uvádí shrnutí oficiálních údajů na japonské Wikipedii. Téměř všechny z nich jsou japonské verze amerických konstrukcí a jejich posádky začínají v Akenu.

Tradice licenčních výrobců má dlouhou tradici. Kawasaki postavila pro japonské uživatele 387 vrtulníků OH-6 a Hughes 369, mezi nimi i OH-6J a OH-6D. Fuji vyrobila od roku 1993 130 vrtulníků UH-1J, Kawasaki sestavila CH-47J ze stavebnic dodaných od září 1985 a GSDF mělo v březnu 2022 40 vrtulníků UH-60JA vyrobených společností Mitsubishi. Další generace se řídí stejným vzorem: UH-2, který nahrazuje UH-1J, je Bell 412 vyrobený společností Subaru.

Program budování obrany přijatý v prosinci 2022 rozhodl, že funkce protitankových, bojových a pozorovacích vrtulníků budou převedeny na drony a že většina divizních a brigádních leteckých jednotek bude zrušena, přičemž zbývající vrtulníky budou soustředěny v regionálních armádách. Wikipedie uvádí, že má být nahrazeno 47 vrtulníků AH-1S a 33 vrtulníků OH-1.

Pro Akeno to znamená, že typy vrtulníků, na kterých škola cvičila útočné a průzkumné posádky od 80. let, jsou na ústupu. Dokumenty ministerstva obrany, ke kterým se dostalo, neuvádějí datum vyřazení z provozu ani neříkají, co se ve škole bude místo toho učit; rozpočty na fiskální roky 2025 a 2026 vkládají peníze na letectví do užitkových vrtulníků UH-2, nikoli do nových útočných typů.